Rovnodennost je příležitost pohnout mnoha věcmi. Proto se podíváme společně na STRACH.

Každý máme svůj strach, často hluboce schovaný a moc ho neukazujeme. Může být našim pomocníkem nebo nás může ochromovat a devastovat.

Důležité je, pojmenovat si ho. Kde je, proč je s námi. Klidně mu dejte jméno.

Možná má i nějakou barvu. Může to být protivný prťavý skřítek našeptávač, nebo také obr, u kterého se bojíme, že nás zašlápne.

Představte si ho. A teď si představte, co všechno s ním můžete udělat. Zavřít do sklepa? Hmm a co když uteče.
Většina strachů pramení odněkud z dětství, z naší nedostatečné sebedůvěry. Proto u každého může pomoct jiný nástroj.

Co pro sebe můžete udělat?
Dám vám na výběr několik možností, ale můžete to pojmout úplně podle sebe.

Napište si, čeho se bojíte. A teď si představte, že ta situace nastala. Co je na ní to nejhorší? Jde to změnit? Nebo to můžete přijmout? Nebo to vlastně není tak strašné jako byla představa?

Napište, čeho se bojíte. Vemte si papír, na kterém je váš strach napsaný a zmačkejte ho. Představte si, že všechen ten strach nacpete do papírové koule. Vemte bílou svíčku a svůj strach dejte ohni.

 
Představavte si samu sebe, když jste byla malá a podívejte se jak moc je, pro tu malou, strach velký? Ale teď už jste vyrostla.
Můžete tu malou vzít za ruku a podívat se s ní na váš společný strach? Někdy ho stačí jen uvidět, aby nám došlo, že už ho nepotřebujeme. 

Představ si opačnou minci strachu, čeho je to stinná stránka, co nechcete přijmout v úplnosti?

Možná stačí jen jeden nástroj, možná potřebujete všechny a možná si přijdete na něco svého. Ale teď už jste vykročila zpátky sama k sobě.