UA-72301643-4

Kategorie: sebeláska

Kde jste doma?

Už mě nejspíš znáte, a tak tušíte, že se neptám na adresu. Kde jste doma ve svém těle? Každý to totiž máme trochu jinak. Ve svém těle máme “pokojíček”, kam se jdeme schovat, když je nám ouvej. Dočerpáme sílu a zase můžeme do světa. Tady jsme pozorností jen sami u sebe a vnímáme, co potřebujeme dosytit. Pohlazení, obejmutí, odpočinek, nebo něco...

Jedeme padesátkou

Zvolnila ekonomika, zvolňujeme taky. Trochu z donucení. Z formule 1 přesedáme do vozu o hodně pomalejšího. Konečně se můžeme rozhlídnout a pokochat. Nemusíme soustředěně zírat na cestu, abychom nikoho nepřeválcovali. Zvolnit se učím asi deset let, s blížící se padesátkou to začíná jít samo :-). Teda pokud se zrovna nechystáme “za kutúrou”. To pak pobyt v koupelně u zrcadla patří k těm delším. Ono to...

Pozadí

“Když tak koukám na tvůj zadek a svoje břicho, budeme muset začít jezdit na kole.” Hlásí jedno ráno můj muž poté, co vylézáme z bazénu. (Blbé kecy v něm evidentně nepomrzly.) Jasně, chytla jsem se. Jakože já mám zadek? Já??? Vždyť mám postavu skoro stejnou už asi 30 let a fakt si nestěžuji. Nenápadně a opatrně zkoumám své pozadí, pohmatem a když zmizí...

Můžeš, co chceš

Původně to byl jen FB příspěvek, ale evidentně jsem ťala do živého. Jako dítě jsem nesnášela výtvarku. Neuměla jsem kreslit. Donedávna jsem si myslela, že s touhle schopností se člověk narodí. Ano, talent je důležitý, ale ještě důležitější je nemít strach něco zkazit. Ale to vás ve škole nenaučí, právě naopak. Chyby se ve škole neodpouští. Blbě...

Umíte vypnout?

Vypnout mysl, vnímat vlastní tělo a regenerovat, je to pro vás výzva? A vidíte na “bubáky”? Podívejte se na rozhovor a dozvíte se víc.

Dvě strany jedné mince

Světlo a stín, dvě polarity toho samého. Občas mám pocit, že bychom všichni chtěli být skvělý, úžasní, laskaví… No jo, jenomže to bychom museli asi všichni být naprosto osvícení a stále ve svém středu. Jenomže občas přijde trochu horší období a pak nám nezbývá než vystrčit drápky. Předvést kde máme hranice a kam už nikoho nepustíme. A když nám tam...

A víš, co vlastně chceš?

Tak zněla jedna z otázek sobotního večera, kdy se sešlo celkem dost žen. Co se asi tak může řešit? Vztahy, děti, práce.  Už jsme celkem velké holky a asi bychom to měly vědět. Jenomže skutečnost je často jiná. Proč? Co když se ženeme za něčím, o čem máme jen mlhavou představu. Co když si vytváříme svět podle toho, co...

To zvládnu

„Vím, že to zvládnu, ale já nechci.“   „Vím, že to zvládnu, ale já nechci.“   „Hmm, zvládnu, zvládat, vládnout, víš, že to je dost jangové slovo?“ „Ty jsi dost jangová žena viď.“ „A čemu ve svém životě potřebuješ ještě vládnout?“   AHAAAA!   No tý jo. To byla konfrontace mých myšlenkových pochodů, mého vyjadřování....

Za všechno si můžu sama!

Kdo? Jako já??? Zní to sebemrskačsky? Možná, ale je to holý fakt. Třeba se i vaše hlava (Ego) hádá s vlastním podvědomím. “Jak by si za to mohla? To šéf má nesmyslné požadavky, to děti zlobí, to tvůj muž…” “Ty jsi taková, hodná, zodpovědná, milá na všechny.” No právě, hodná, zodpovědná. Taky jsem byla schopná převzít zodpovědnost za všechno i všechny....

V Pandořině skříňce číhá smrt

Jsou krásné slunečné předjarní dny a z mé duše na světlo vychází to nejtemnější, co tam bylo ukryto. Je mi 6. a hopsám si cestou domu. Blíží se konec školního roku a je nádherný slunný den. Potkávám paní na kole. Ji si nevybavím, ale větu, co mi řekla ano. „Utíkej domů, umřel ti děda.“ Ztuhla jsem a nevěřícně na ni zírala. Jestli jsem zbytek...