Aneb, úvaha o vnímání štěstí. Podzim, ráno mlha, den se zkracuje a tmy přibývá. Každoroční realita. Kdo to má vydržet až do jara? A tak část lidí utíká před splínem a depresí někam za sluncem a teplem, letos jim asi únik nevyjde. Část bere na pomoc léky a část teplý čaj a knihu. Proč to vlastně nezvládáme? Zkusím použít Tibetské přísloví. Hledat štěstí vně sebe...
„Proč ho miluješ?“ ptala se mě kolegyně v práci, asi před deseti roky. V té době u nás bylo víc než dusno. Proč ho miluju, začala jsem přemýšlet. Co jí na to mám říct?Nevím, prostě je to tak. Nechápala jsem, proč bych měla svou lásku něčím podmiňovat. Ale její slova mi dala impulz, abych začala prověřovat nejen slovo,...
Uvědomuji si, že čím dál častěji zatahuji do svých příběhů mého muže. (Není rád 🙂 ) Je to ovšem pro mě jediná možnost jak vytáhnout na světlo inspiraci o kterou se chci podělit. A jak známo, vlastní zkušenost je k nezaplacení. Nedávno jsem byla na přednášce Terezie Dubinové – Máří Magdaléna a Ježíš, starý příběh se vrací. Možná chcete přestat číst, protože...
Zvolnila ekonomika, zvolňujeme taky. Trochu z donucení. Z formule 1 přesedáme do vozu o hodně pomalejšího. Konečně se můžeme rozhlídnout a pokochat. Nemusíme soustředěně zírat na cestu, abychom nikoho nepřeválcovali. Zvolnit se učím asi deset let, s blížící se padesátkou to začíná jít samo :-). Teda pokud se zrovna nechystáme „za kutúrou“. To pak pobyt v koupelně u zrcadla patří k těm delším. Ono to...
„Když tak koukám na tvůj zadek a svoje břicho, budeme muset začít jezdit na kole.“ Hlásí jedno ráno můj muž poté, co vylézáme z bazénu. (Blbé kecy v něm evidentně nepomrzly.) Jasně, chytla jsem se. Jakože já mám zadek? Já??? Vždyť mám postavu skoro stejnou už asi 30 let a fakt si nestěžuji. Nenápadně a opatrně zkoumám své pozadí, pohmatem a když zmizí...
Kdo? Jako já??? Zní to sebemrskačsky? Možná, ale je to holý fakt. Třeba se i vaše hlava (Ego) hádá s vlastním podvědomím. „Jak by si za to mohla? To šéf má nesmyslné požadavky, to děti zlobí, to tvůj muž…“ „Ty jsi taková, hodná, zodpovědná, milá na všechny.“ No právě, hodná, zodpovědná. Taky jsem byla schopná převzít zodpovědnost za všechno i všechny....
V posledních dnech, možná i týdnech se objevuje trochu ohrané téma. VZTAHY. Zejména ty partnerské. Někdy to skřípe a někdy hledáme, s kým vlastně vztah vytvořit. Hledáme pana Božského. Máme svůj ideál, svou modlu. Otázkou zůstává, podle čeho jsme si ji stvořily. Kdo byl předlohou. Pan „Božský“ za Sexu ve městě? Váš tatínek? Současná doba je...
Ani nevím proč, ale tenhle příběh mi nedávno vytanul v paměti. Přitom je starý aspoň 17 let. V té době jsem si myslela, že je normální fungovat na 120% minimálně. Pracovala jsem v té době na zdravotním středisku. Bydlíme na vesnici a dopravní obslužnost – autobus, nic moc. Tak jsem za slušného počasí těch 12 km jezdila na kole, občas i s batohem v kterém byl nákup....
Žena je voda – muž je břeh Téma s kterým se potkávám nyní velmi často. A tak si říkám, jak to máte vy? Co si vlastně za tím představíte? Jaká je ta vaše vnitřní realita a svět? Pro mě je muž – břeh – ten co vytváří hranice, ten co určuje směr, kterým se voda vydá a žena je ta,...
Celkem nedávno mě velmi zasáhl článek Markéty Strnadové. Proč o tom píšu? Uvědomila jsem si jak je důležité nepředávat svou zodpovědnost a vlastně ji ani nepřebírat za druhé. A také jak jsme zranitelné a jak dlouho si pak neseme traumata s sebou. Povím vám příběh jedné mladé maminky. Je po dvou císařských řezech a při tom druhém jí bylo doporučeno podvázání...
