K čemu jsou spolky okrašlovací a mnohé další

Jste introvert a máte pocit, že vás zbytek světa nemusí zajímat, protože rodinné vztahy jsou v pohodě a doma je doma?

Zkusím vás přesvědčit, že budování komunitní pospolitosti je důležité, a vysvětlit proč.

Pominu úvahu, že když dojde mléko, můžete zaběhnout k sousedům, ano, i to se dá nazvat budováním komunity.

Já tobě – ty mně.

Myslím tím širší společenství.

Znovu jsme u otázky „A komu tím prospějete?“ No přeci sobě. Možná ne hned, ale může se stát…

Ústřední postavou příběhu, který chci vyprávět, je žena v důchodu se třemi dětmi.

Dáma do nedávna velmi aktivní a sportující. Jenomže přišel den, kdy se její sportovní nadšení příliš nepotkalo se stabilitou, a tak po pádu z elektrokola skončila v nemocnici s těžkým úrazem hlavy a zlomenou rukou. (Pro rýpaly – helmu měla.)

Do rodiny jsem začala docházet velmi krátce po jejím propuštění do domácí péče. Rodina funguje asi na 110 % a starají se všichni (to bylo prý vždy její velké přání, mít všechny kolem sebe; takže bacha, co vesmíru posíláte).

Jenomže péče 24 hodin a 7 dní v týdnu se v rámci rodiny zvládá vážně těžko.

A tak příbuzní shání pečovatelku do rodiny. Paní, která nastoupí, je milá, ale… její a rodinné nastavení se moc nepotkávají. Prostě to nefunguje.

Co teď? Hledat další pečovatelku? Pomáhám rozhodit sítě, ale nedaří se. A v tomhle okamžiku nastupují kamarádky-turistky.

Být aktivní v každém věku je prostě výhra. A tak „turistický spolek“ místo výletů pomáhá s péčí.

Protože po velkých úrazech hlavy bývá poškozena krátkodobá paměť, je důležité mozek zaměstnávat. Skládačky, trénink paměti, různé obrazové pomůcky, počítání, čtení, fotky…

Podpora homeopatiky, aromaterapií.

A… Zírali byste. Ještě vše není úplně ok, ale díky velmi intenzivní péči všech, obnovování paměťových stop a rehabilitaci se vše v dobré obrací. Uznávám, asi to nebude mávnutím kouzelného proutku, ale zlepšení vidím při každé návštěvě.

Nezbývá než pogratulovat rodině i celé komunitě, bez nich by to bylo o hodně těžší.