Mňau, aneb jak být kočka

„Proč jsou silné ženy sami? A už jste viděli lvici na vodítku ?“

Tohle byl citát který jsem četla.

Ale je to vážně tak?

Přivedlo mě to k úvaze, jak se vlastně chováme, když jsme ve vztahu. Umíme si vážit sami sebe, zachovat svou hodnotu?         To co píši jsou mé zkušenosti, nejen osobní, ale i zprostředkované.

Jsme ve vztahu a většina z nás má potřebu pečovat, starat se, tvořit domov. Nic proti, jsme tak nastavené a já tohle miluju.     Jen občas začneme zapomínat na své potřeby a upřednostníme „MY“ před „JÁ“ a začneme ztrácet sami sebe. Vaříme to co má miláček rád a spolu s ním to jíme, často přizpůsobíme své zájmy jeho.

Udělal by to váš partner? Ani náhodou! A dělá dobře. Vážily byste si ho, kdyby najednou místo svých vizí a nápadů, byl někým kdo se dá ovládnout a „vodit na vodítku“? Těžko, chceme vedle sebe silného muže, zodpovědného, sebevědomého.

Tak proč se měníme ve vztahu v ovladatelné loutky? Často pak žena ze vztahu musí odejít aby našla sama sebe, své sebevědomí, své já,  svou podstatu a sílu.

Ono to často není nutné, jen musíme mít se sebou trpělivost. Znovu a znovu si uvědomovat : jak mi teď je, jak se cítím , dělám to, co chci ? Je jedno jestli jste v tu chvíli u plotny nebo s v posteli. Trvalo mi dlouho než jsem pochopila, že to není o těch okolo mě, ale o tom co dovolím, jak komunikuji. Jde o to nebýt oběť.

Takže můžete být lvicí klidně i ve vztahu. Ony mají s námi mnoho společného. Jsou krásné, důstojné, jsou to ony, kdo krmí svou smečku.

Probuďme v sobě kočku. Milou, přítulnou, pečující. Ale kočka má také drápy a dost ostré zuby. Jen si ji zkuste pohladit tam kde to nemá ráda…Moc se s tím nepáře, velmi rychle seknutím packy vás odkáže do patřičných mezí.

Není nad to pár móresů od nich okoukat.

Takže mňau a jdu se stulit do klubíčka a odpočívat.