Zahradníkem ve své hlavě.

Také máte v zádech  strom? A jak Vám roste?

Ano je to tak, páteř vlastně můžeme přirovnat k stromu. Může být rovný, ale někdy se mu z ničeho nic, něco připlete do cesty a problém je tu.

Byl jednou jeden holčičí dýchánek….

Seděly jsme ve vířivce a po ženském způsobu probíraly spoustu věcí. Z pohledu mužů – drbaly.

Mimo jiné i zdraví. Jedna z nich si stěžovala na krční páteř. Respektive na to, že má hlavu jakoby malinko přesunutou a ani rehabilitace nebylo zatím řešení. Že má na sebe málo času, je stále v práci a pod tlakem, jsme v tuhle chvíli neřešily. Jen tu páteř.

No a co teď s tím? Síla lidské mysli je neoddiskutovatelná a já ji ráda používám.

Pravda víc u dětí, jsou často ochotnější spolupracovníci a berou to jako hru. Tady jsem ale měla skvělého sparingpartnera, ochotného přitoupit na hru.

Sedla si na hranu bazénku a já k ní.

„Tak a teď si představ, že máš místo páteře, strom.“

„Nevím jak.“

Dala jsem ruku na kostrč a zkoušíme to spolu.

„Tady jsou kořeny a z těch pomalinku začíná růst rostlinka.“ Pomalu se tlačí nahoru, sílí a vyvíjí se.“ Pomalinku posouvám ruku a stále se ptám jestli už stromeček je tam. Krásně se posouváme nahoru, až ke krku. Tak a teď jsme u toho problematického místa.

Zpomalíme. Ale strom má dobré kořeny a roste rovnou za sluncem. Pomůžu mu rukou ukázat cestu a doputujeme až do hlavy. „Tak a teď otevři oči.“

„Tak co?“

Osahává si nevěřícně krk…“Fakt dobrý..“

Takže teď už jen nezapomenout na péči. Nejen rostlinky ji potřebují.