Jaká máte rána?

Je sobota, krásné ráno, za okny svítí slunce.

Seběhnu do kuchyně připravit naši „rituální“ kávu. (Vím, je to nezdravé a začínat by se mělo jinak, tak mě prosím nelynčujte 🙂 )

Hmm, v kuchyni chybí koš na odpadky, vydávám se ho hledat. U popelnice není, ovšem pytel s odpadem je vyhozený. Fakt záhada.

No nic, však on se najde. Nenechám se zaskočit prkotinou.

S kávou se přemístíme k bazénu, už má skvostných 17°C. Zacvičím si, zaplavu a vychutnám si kávičku.

Mezitím vstává synek, zastihnu ho v koupelně.

„Nevíš, kde je koš na odpadky?“

„Tady.“ Hlásí z koupelny. Kde se tam ocitnul (koš, nikoliv dítě) jsem nevypátrala.

Čeká mě ovšem další překvápko, otvírám pračku a oněměle zírám.

K mému vypranému prádlu někdo přihodil ručníky a pustil vyvářku. No nic, nasucho polknu a reviduju obsah. Bílá trika, černé ponožky a ručníky…

Evidentně každý hygienik by byl potěšen. Máme vydezinfikováno.

Vtipné ráno pokračuje.

Synek odmítá snídat párky (já bych to taky nejedla 🙂 ) a tak manžel usoudí, že naše kočka si zaslouží něco dobrého k snědku. Kus horkého párku jí daruje.

Začínám se smát nahlas.

Párek je evidentně hodně horký, a tak si ho Bublina chladí házení a válením po zemi. Poté co s ním vytře kuchyň a obývák, ho přece jen posnídá.

Je mi jasné, že teď je s vytíráním řada na mě, protože kromě párkem opatlané kuchyně máme ještě koupelnu od hlíny. Co tam se dělo, nechám na vaší představivosti.

Přeji zdar všem krásným ránům a úsměv na tváři.