A kdy už bude světlo?

Slyším to teď kolem sebe snad neustále, „To je hrozný, pořád tma.“

Většina lidí si stěžuje na únavu, do ničeho se jim nechce. Zkrátka období temna.

Vždycky jsem si myslela, že tenhle stav pramení zejména z přemíry práce, předvánočního gruntování, pečení a šílení.

A ejhle, už nějakou dobu chápu, že je to jinak. Prostě je tma, a ta sebou nese hloubku, stíny, temno…

Ve tmě se vracíme pozorností k sobě a vyhrabáváme z nitra spoustu vlastních temných stránek, stínů.

Máte pocit, že je to blbost?

Tak schválně, zkuste být někde sami, vypněte, telku, mobil hudbu, vytvořte si tichý prostor.

Oči si zavřete a pokud možno ještě zavažte šátkem. A teď jen seďte a pozorujte, co se vám honí hlavou, co cítíte ve svém těle?

A vůbec, dáte to aspoň hodinu? Nebo se po pěti minutách začnete ošívat a říkat si, ale to je přeci blbost, a já mám moc práce. a tohle mě nebaví a tohle přeci znám, a na tohle už jsem unavená… doplňte si sami, co umí vaše hlava vymyslet abyste nemuseli být sami, v tichu, ve tmě, jen se svými myšlenkami.

Jo, přijde to každý rok, ne není to pohodlné, ale tenhle čas nám umí pomoct najít cestu zpátky sami k sobě.

Je to čas rekapitulace, uzavírání, toho, co se povedlo, nepovedlo, taková pěkná každoroční uzávěrka, ne na Silvestra, ne, na Nový rok, ale teď, v období zimního Slunovratu.

V období dlouhých nocí a krátkých dnů.

Dejte teď čas sami sobě, odpočívejte, uklízejte, zejména sami v sobě. Palte svíčky a nechte shořet co už neslouží. Zapalujte vonné směsi, tyčinky, františky. Ne nadarmo tohle dělali už naši předkové, vykuřováním se čistily příbytky, takže pokud nemáte kadidelnici, zapalte františka, vyčistěte svou hlavu i dům.