Nechci současnou situaci přirovnávat k morovým ranám, to ani náhodou. Ale spousta z nás má potřebu pomáhat, tvořit. Tak šijeme roušky, kolektivně meditujeme, pomáháme.
A mě při šití roušek něco napadlo 😊 .
Tohle téma jsem si chystala na květen, na poslední díl kurzu „Mámy a dcery“. Protože se vše mění každým dnem a můj muž mi před chvíli připomněl moji „věštbu“ z konce roku, myslím, že nastal čas přehodnocovat.
Zpět k tématu 😊. Jak se ochránit? Může to být kromě roušek, vody, mýdla a dezinfekce i něco kouzelného.
Víte, co to je? Většinou kousek červené látky, v kterém je „cosi“ zašito.
Škapulíř se nosil na holém těle, ideálně „v záňadří“ a na noc se ukládal pod polštář. To, aby jeho nositel(ka) byli stále pod ochranou. Škapulíř byl také součástí výbavy karmelitánských řádů. U nich šlo o dva kousky látky spojené stužkou tak, aby jeden kousek spočíval na prsou a druhý byl mezi lopatkami. (Lopatka = scapula latinsky)
Udělat si ho můžete na míru. Může obsahovat zcela tradičně kousek pergamenu s citátem z Bible (to fakt netuším kde se dá sehnat), svatojánské koření nebo cokoliv jiného.
Ideální barvou látky je červená, barva života i naší krve. Vybrat si můžete i jinou oblíbenou barvu, třeba žlutou dodávající vnitřní sílu.
Dovnitř umístíte „čarodějné zaříkání“, třeba afirmaci, ochrannou formuli, cokoliv, co je vám blízké. Spirálu života, strom života, jakoukoliv svěcenou věc.
Přidat můžete jmelí, kaštan, žalud, svatojanské koření, šupinu z kapra.
Každý podle svého.
Z látky vyrobíte pytlíček nebo kapsičku, naplníte a zašijete.
Práce s jehlou bývala vnímána jako čarodějná a z tohohle úhlu je i zašití škapulíře vnímáno jako čarodějný úkon.
Hotovo? Zavěste na šňůrku, nebo umístěte do „záňadří“ a můžete nosit.
Doufám, že si další škapulíř vytvořím při květnovém nebo červnovém setkání na kurzu.
Všem nám přeji spoustu magické ochrany.