My Too
Kampaň která v Čechách asi úplně neuspěla. Proč? Jsme pokrytci, které nezajímá jak to ženy mají? Nebo je to hon na čarodějnice? Případně je to o tom,že se některé ženy chtějí zviditelnit? I odborníci se přou o tom kde je pravda.
Za mě je pravda tak v půli cesty. Ano, děje se to. Ano, je to i v Čechách. A ještě jednou ano, tohle zažila skoro každá žena, tohle určitě nechci bagatelizovat.
Asi je to jen vrcholek ledovce. Jenže žijeme v civilizovaných zemích a tady si to nemusíme úplně nechat líbit a myslím, že většina ženské populace to tak vnímá.
Jasně, neseme si pak následky (třeba to, že povýší některou jinou) ok, ale máme volbu.
Jasně, mohla bych se pod to podepsat také. Jenže moje pravačka bývá rychlejší než hlava co by domyslela následky 🙂 a tak bývá vyřešeno hned na začátku.
Nevhodné kecy?
Chce se mi říct STANDART.
Ale proč? Muži občas neumí dobře rozlišit kompliment od obtěžování. Pardón pánové, nechci se vás dotknout. Protože tohle není jen vaše chyba. Ale i naše.
Neukážeme, že máme jasně nastavené hranice, občas se blbě chichotáme, a myslíme si, že jste vlastně rotomilí i ve chvíli, kdy je to trochu za čáru.
Odpustíme to vlastnímu chlapečkovi….„Vždyť on to tak nemyslel.“ Nebo máme strach projevit vlastní názor, abychom se neztrapnily, abychom neublížily pánovi tvorstva.
Pojďme se k tomu postavit každý sám za sebe. Převzít zodpovědnost do svých rukou.
Naše společnost je dostatečně otevřená, přijímající a tak bych ráda, kdyby to zkusil opravdu každý.
A začal sám u sebe.
Budovat vlastní sebevědomí, sebelásku. Proč? No, když jste autentičtí, když znáte své nitro a jste sami za sebe, máte vyléčená svá citová zranění. Odpustili jste druhým i sobě. Jste ve své vnitřní síle. Je jedno jestli jste muž nebo žena. V tu chvíli už víte, co je pro vás fajn, co akceptovatelné a co už je moc. Máte svou sebeúctu, jste sami pro sebe ten nejdůležitější člověk. A to je víc, než to jaký z toho budu mít prospěch.
My ženy bychom si tohle měly vzít za své úplně nejvíc. Vychováváme děti. A ty se učí nápodobou.
Když v rodině nefungují vztahy, jak můžou fungovat ve společnosti?
Pokud vaše děti vidí, že problémy se řeší útěkem, že maminka s tatínkem na sebe štěkají, bojují spolu o to kdo bude cirkus zvaný rodina kočírovat. Když v rodině chybí respekt, úcta láskyplné objetí, vzájemné sdílení a podpora. Když všechno je samozřejmost a za nic není potřeba poděkovat, když se o nic nemusí starat. Co je to naučí?
Sdílíme všichni tenhle prostor dohromady, jmenuje se Země.
Ať se nám to líbí nebo ne, všichni jsme tak trochu rodina. (I ti méně oblíbení příbuzní 🙂 )
Ve chvíli kdy začneme respektovat sami sebe i druhé, vnímat, že každý to máme trochu jinak, budou i tyhle kampaně zbytečné. (teď neřeším země, kde je žena ještě dnes, jen majetkem)
Než k tomu dojde, musíme všichni ujít ještě dlouhou cestu. Ale je fajn, říct si, že já, sama za sebe, pro to udělám všechno, co umím.
Každý den budu zkoušet žít život jaký chci aby byl i okolo mě. Plný úcty a lásky.
Někdy stačí maličkost. Poděkovat svému muži za přidělaný kalendář, za to, že vezme ven na vycházku psa, že mi pomůže do kabátu…. 🙂 Dám mu najevo svůj respekt i lásku. Jak s tím naloží, už je na něm.
Když to umím doma, určitě to zvládnu i s těmi, kteří nejsou tak blízcí mému srdci.
Všem nám přeju otevřená, laskavá srdce, plná respektu a úcty. Ať se mohou všechny tyhle kampaně stát zbytečností.
