Začala nová realita?
Nový rok je spojen s rituály. Něco končí, něco začíná. Bývá zvykem bilancovat, ve firmách, ve vlastních hlavách, někdy i ve vztazích. Ohlížíme se za rokem, pouštíme co nám neslouží a přemýšlíme jak si splnit svá přání.
Také si tvořím svou Jantaru, krmím jí energií a nechám vesmíru, ať si najde cestu, plnit mi mé sny.
Letos jsem však tento rituál trochu posunula. Hvězdy nás koncem roku ještě trochu držely v minulosti a můj menstruační cyklus mě v období čarodějky, pro ty co svůj cyklus nevužívají – období PMS… Takže by mi chyběl nadhled a třeba i hlubší ponor. Taky by se mi mohlo stát, že v zajetí hormonů rozcupuju na cucky snad všechny zázraky i lekce loňského roku.
Co mi přineslo bilancování? Velké potěšení jak se snad všechno co tam je, plní. Někdy si vesmír našel jiné cesty , než kam dosáhla má fantazie a tak mě to i doost pobavilo.
Třeba obrázek diamantu, fakt hodně velký. S drahými kameny je spojena hojnost a bohatství, tak proč ho tam nemít. To byl dost možná záměr, ve chvíli, kdy jsem ho tam lepila. A výsledek? Leden 2017… a mě čeká kurz, kde budeme polodrahokamy a drahokamy používat k léčení.
Obrázek sauny = relax. Splněno. Výlety do bazénu, zaplavat si, vlézt do sauny a do vířivky. Ven vylezu až když jsem úplně rozmočená s varhánky na prstech ♥
Je fajn nelimitovat vesmír přesným zadáním.
Domů si taky pořizujete partnera, nejen proto, že má modré oči, ale chcete víc. Podporu, lásku, zodpovědnost….Pokud si tedy tvoříte svá novoroční přání a předsevzetí trochu později, zkuste to letos tak trochu jinak. Být s někým, ještě neznamená cítit se šťastná, mít práci ještě nemusí nutně znamenat vaše nadšení.
Proto si uvědomte už při tvoření jak se chcete cítit…
Máme velký dům nebo máme báječný domov. Jaký chcete mít vztah, se sebou, s mužem, s dětmi, s rodiči…. Jak se chcete cítit na dovolené…on totiž ani Karibik není výhra, pokud se vydržíte hádat celou dovolenou.
Já už teď vím jak se chci mít příští rok. Vím co si chci užít.
Každý den který přijde, užít si své malé i velké radosti a občas i lekce, kterým třeba v tu chvíli úplně nerozumím, které mě zlobí. Ale učím se je přijímat. Ve chvíli kdy se mi to povede, je to jak lusknutí prstem, napětí poleví, všechno co jsem si myslela, že musí být pod kontrolu (nebo že musí být po mém) začne plynout.
Mimochodem, já si tím vyléčila bolesti v podbřišku, které mě otravovaly asi čtrnáct dní… z minuty na minutu.
Proto jsem poděkovala za všechno, co mi minulý rok přinesl, za všechny zážitky, situace, lekce a teď můžu tvořit další rok.